Duchovno

OSHO - Bdělá pozornost

Vědci říkají, že lidské tělo je schopno žít přinejmenším tři sta let - je to minimum. Proč tedy člověk nežije tak dlouho? Možná žít neumí, nebo neví, jak má své tělo a svou mysl využívat.
Mysl je úžasný zázrak. Existence nedoklázala stvořit nic dokonalejšího než lidskou mysl. Proto buďte své mysli vděční. Je to první krok k jejímu překonání. Vnímejte ji jako přítele, nikoliv jako nepřítele.
Meditace není nic proti mysli. Je mimo mysl. A mimo není totéž co proti. Vznikne pak nádherné přátelství, most mezi Váma a myslí. Kdykoliv budete meditovat, bude se tento vztah prohlubovat a
mysl vás nebude rušit, protože meditace není proti ní. Ve skutečnosti jde o její naplnění, její nejvyšší rozkvět. Snaha překonat ji není antagonistický přístup, ale přátelská evoluce..:o)
Tohle by měl být základ každého, kdo medituje - nikdo by neměl s myslí bojovat(a posílám lásku a radost do buněk mého celého těla, včetně buněk mozkových).
Všechna náboženství mluvila celá tisíciletí proti tělu a proti mysli.
Když člověk začne meditovat nemůže dál zůstat v organizovaném náboženství. Už není hinduista, není žid a není muslim. Nemůže věřit předsudkům a hloupostem, jakých jsou všechna náboženství plná.
Když lidé začnou meditovat a milují své tělo a svou mysl a díky lásce poklidně přejdou do stavu bez mysli, nebudou nikdy vyznávat žádnou hloupou ideologii.
Nejde jen o jedno náboženství, týká se to úplně všech. Kdyby byla meditace rozšířenější, lidé by se zbavili všech předsudků, a právě proto žádnmé náboženství o meditaci nestojí, přestože o ní občas mluví.
Pro mě není bůh důležitý a nezajímají mě ani andělé, nebe či peklo - všechno jsou to jen samé hypotézy. Dle mě je základem duchovna meditace! Kdo medituje je ve stavu bez mysli...ale mysl má radost, že jste mimo ní.
S naprostou pokorou vám říkám,. že jsem dál, než byl Buddha, a důvod je velmi prostý: Buddha ještě pořád s myslí bojoval. Já svou mysl miluji a díky lásce jsem ji překonal.
Kdybych ze skromnosti neříkal pravdu, pak bych tím pravdu urážel. Proto na skromnost nedbám a chci vám vysvětlit, jak se věci sklutečně mají. Můj přístup k meditaci je nový a zcela jiný, protože
je závislý na lásce - nikoli na boji, na válce. Pouze láska je cestou..
"Meditujte!"
Milujte své tělo - postavte se všem náboženstvím. Milujte svou mysl a zkrášlujte ji - postavte se všem náboženstvím. Říkám vám, že bojování není správná cesta: jedinou cestou je láska.
Milujte svoje tělo, milujte svou mysl a láska vytvoří energii, tu správnou atmosféru, v níž se dostanete mimo mysl.
Meditujte a cesta k osvícení nepotrvá moc dlouho...Ale chce to určitý čas, protože musí pevně zakořenit.
...Vnímejte poklid a vstřebávejte ticho. A ono bude pronikat stále hlouběji...a začne se doptýkat vašeho srdce.

Bdělá pozornot v současném světě
Prostřednictvíím osobních prožitků jsem dospěl k závěru, že jakákoli meditace je v podstatě uměním pozorovat.
Hloupá je mysl. Dokud nepřekonáte mysl(pomocí lásky), nepřekonáte ani hloupost. Mysl jako taková je hloupá. Existují dva typy mysli: vzdělaná a nevzdělaná. A hloupé jsou obě.
Vzdělaná mysl je považována za inteligentní. Není. Méňe vzdělaná mysl bývá považována za hloupou, ale ve skutečnosti jsou hloupé obě.
Ztotožňování se s myslí je hloupost. Inteligence procitne ve chvíli, kdy to pochopíte a od mysli se oprostíte, takže se s ní už nebudete ztotožňovat a mysl bude v naprostém klidu.
Inteligence je probuzení. Když spíte, jste hloupí. Probuďte se a hloupost zmizí a poprvé do vás vsoupí inteligence.
Člověk může hodně vědět, a přitom nezná sám sebe. Hloupá mysl vždycky jedná na základě minulosti. Inteligence se o minulost nezajímá. Je pořád v přítomnosti.
Jednejte v přítomnosti. Nic si předem nepřipravujte. Jednejte pozorně a vnímavě, nevycházejte z minulosti. V každém okamžiku buďte nepřipraveni..
Moudrost není otázkou vědomostí. Moudrost je spojena s bdělou pozorností, inteligencí a pochopením. Buďte vnímaví. Jen tak se neocitnete v zajetí mysli.
Mysl už nebude pánem - pán jste vy, mysl je sluha. Když potřebujete sluhu, požádejte ho, aby vykonal určitou práci, ale on vás neovládá. Mysl už vámi nemůže manipulovat(mysl neboli technika v Matrixu)!
Inteligence je mistrovství. Tělo je mechanismus, mysl je mechanismus: a vy jste mistr.Nikdo vámi nemanipuluje, mysl poslušně přijímá vaše pokyny.
Tohle je inteligence.
Občas se objeví nějaký buddha - a ten je inteligentní. Ale vypadá jako rebel, protože nemá předem připravené a jasně dané odpovědi. Odbočil z dálnice a jde svou cestou, kterou si sám stvořil.
Inteligence se vždy řídí sama sebou. Nikoho jiného neposlouchá. Má vlastní cestu..Pouze hlupáci někoho následují.
Inteligence je vlastnost bdělé pozornosti. Inteligentní lidé nejsou hloupí!!

Jaký je rozdíl mezi sebepozorováním a sebeuvědoměním?

Je v tom velký rozdíl. Sebepozorování(=introspekce) je přemýšlení o sobě. Sebeuvědomění není přemýšlení: je to bdělé vnímání sebe.
Západní psychologie trvá na sebepozorování, východní psychologie klade důraz na sebeuvědomění.
Co děláte, když pozorujete sami sebe? Například máte zlost: začnete přemýšlet o zlosti - jakou má příčinu? Analyzujete, proč jste se rozlobili.
A začnete posuzovat, zda je to dobré, nebo špatné. Hloubáte o zlosti, rozebíráte ji a zeměřujete pozornost na zlost, nikoli na sebe.
Vědomí se soustředí jen na zlost - pozorujete a analyzujete ji, přemýšlíte o ní, snažíte se zjistit, jak se jí dá vyhnout, jak se jí můžete zbavit,
jak už jí nikdy nepodlehnout. Jde o myšlenkový proces. Říkáte si, že zlost je "špatná", protože je destruktivní. A slíbíte si: "Tuhle chybu už nikdy neudělám."
Pomocí vůle se budete snažit mít zlost pod kontrolou. Proto se západní psychologie stala analytickou...provádí analýzy, rozpitvává věci.
Východní psychologie se nesoustředí na zlost. Zaměřuje se natoho, kdo ji cítí. Uvědomujete si, že máte zlost, a pozorně ji vnímáte....
Nepřemýšlíte o ní, protože takové přemýšlení připomíná spánek. Myslet můžete i když tvrdě spíte: k tomu nepotřebujete bdělou pozornost.
Východní psychologie říká: "Buďte vnímaví. Nesnažte se zlost analyzovat. Není to třeba. Vědomě ji pozorujte. Nezačínejte o ní přemýšlet."
Jakmile začnete přemýšlet, vytvoříte bariéru a nemůžete zlost pozorovat. Nepřemýšlejte. Buďte ve stavu bez myšlenek a jen pozorujte.
Když se na zlost díváte, a vědomě ji pozorujete, sama brzy zmizí.
Vědomě jednající člověk nikdy ničeho nelituje.Prostě jen pozoruje. Když sledujete své nálady, situace, emoce, pocity, myšlenky - a schopnost
pozorovat rozvíjíte - je váš pohled jako světlo a tma zmizí.
Mezi sebepozorováním a sebuvědoměním je obrovský rozdíl. Sebepozorování není dobré. Introspektivní lidé bývají morbidní a psychicky nemocní.
Příliš přemýšlejí a jsou uzavření. Ať se stane cokoli, je z toho problém. Takový člověk je příliš uzavřený a nemůže ven.
Introspektivní lidé utíkají před životem a vydávají se do Himaláje. Jsou morbidní, nemocní, patologičtí. Introspektivní lidé
příliš hloubají a žijí uvnitř. Bojí se jít ven, protože ať jdou kamkoli, všude vidí jen samé problémy, a tak se raději uzavřou.
Introspektivní člověk má největší sklon k šílenství. Tihle lidé se pomátnou mnohem častěji než extroverti. Když půjdete do
sanatoria pro duševně choré, zjistíte, že devadesát devět procent tvoří introverti a pouhé jedno procento extroveri. Extroverty nezajímá, co je uvnitř. Žijí na povrchu. Neříkají si, že všechno je problém. Myslí si, že život se má žít naplno. Jedí, pijí a jejich jediným náboženstvím je radost!

Je zjevné, že máš dvě role:
  • vnější - v níž provokuješ a odhaluješ strukturu společnosti,
  • vnitřní - kde pomáháš žákům na cestě k nejvyššímu stavu.
Mohl bys to prosím okomentovat?

Existenci tvoří obojí: vnitřní i vnější prostředí - protože člověk je miniaturní existence, miniaturní kosmos(viz.jak dole-vnější svět, tak nahoře-vnitřní svět).
Vnější svět byl doposud považován za materialistický svět. Takzvaně duchovní lidé ho odsuzovali a říkali, že se ho člověk musí vzdát. A pokud to neudělá, je hříšník.
Ze života se stal hřích. Všechna náboženství a veškeré tradice po staletí kladly velký důraz na vnitřní svět. Ale je to pouze jedna část příběhu.
Druhým pólem je tvrzení, že hmota je objektivní, viditelná, zato vnitřní realita jsou jen krásné řeči. Mnozí filozofové a myslitelé prohlašovali,
že reálný je jenom vnější svět: ten vnitřní je výmyslem kněží a ve skutečnosti neexistuje. Tito lidé považují "duchovno" za vyložený nesmysl.
A obě strany se shodují na jedné věci: vnitřní a vnější jsou protiklady - můžete si vybrat jedno, ale ne obojí(to platilo, kdy letopočet začíná jedničkou 1900, ale nyní je rok začínající dvojkou 2000). Můj přístup spočívá v bezvýhradném přijetí obojího a neznámý muž jen konstatoval fakta - vnější je materiální, vnitřní je duchovní a žádný konflikt neexistuje. Od dětství vás často programovali pomocí naprostých lží, ale opakovali je příliš často a vy jste zapomněli, že jsou to vlastně lži.
Právě v tom spočívá tajemství reklam: pořád se opakují. Jsou všude, v rádiu, v televizi, ve filmech, v novinách, na zdech.
Nové pravidlo tvrdí, že když chcete něco prodat, musíte v lidech vyvolat pocit, že to nutně potřebují.
Celá staletí byly lidem prodávány víry a dogmata, jež jsou absolutně nepravdivé a zakládají se jen na lidských ambicích a lenosti.
Chcete se dostat do nebe, aniž byste něco dělali. Nebe není kdesi vysoko v oblacích. Je uvnitř a nemusíte kvůli němu chodit ke Ganze!
Musíte jít do svého nitra. Ale žádný kněz žádného náboženství nechce, abyste to udělali, protože pak byste se zbavili pout všech náboženmství - hinduismu,
islámu, křesťanství -, všeho, co jsou zjevné nesmysly. Nalezli byste svou PRAVDU..
Jaký má smysl znát všechno, co bylo napsáno o lásce, a nikdy nebýt zamilovaný? Jeden okamžik lásky je cennější než celá vaše knihovna!
Totéž platí o všem, co má opravdovou hodnotu. Jediný vhled do vlastního bytí je mnohem cennější než všechny posvátné spisy.
Vnější a vnitřní jsou dvě části jedné reality.

OSHO - Bdělá Pozornost, rok 2014

--- S láskou Světlo ---